Thursday, October 30, 2008

Nikdy se nezapřou

Pilo se víno. Na stolech bylo několik druhů sýrů. Holky byly oblečené v šatech, boty bez podpatků byly výjimkou a samozřejmě byly namalované – jako na ples. Kluci zas v košilích a černých botách. Pilo se střídmě, a v 1 ráno se všichni náhle vytratili..

Vždycky mají něco extra. O jejich party to platí taky. Architekti.

Monday, October 20, 2008

Víkend

Předposlední říjnový víkend jsem strávil střídavě ve škole a na akcích. Páteční oslavu Lubošových nebuduprozrazovatkolikátých narozenin v Purple Pig na Aggieville bych moc nerozmazával, zvláště pak ne závěrečnou taneční vložku...

Za to v sobotu nás hostila Vanda – vařila japonsky, Sushi. Nikdy bych nevěřil, že Sushi ochutnám poprvé zrovna v USA a už vůbec ne, že to bude právě v Americe, kde poprvé okusím jaké to je jíst tyčinkami :-)

V neděli nás naše host family Liz a Howard pozvali na místní Harvest Fest. Howard nezapomněl vzít s sebou rybářské pruty a tak jsme si mohli vyzkoušet kouzlo rybaření. Nic jsme tedy bohužel nechytili, ale i tak to stálo za to. A nemůžu se nezmínit, že neděle byla, co se týče počasí, prozatím nejhezčím podzimním dnem v Kansasu.

V neděli večer se dozvídám, že moje frisbee partička už nechce hrát, že prý je moc zima. Škoda. Bude to chtít zase pátrat po něčem jiném. Že by volejbal? Uvidíme...

Thursday, October 9, 2008

Vyzkoušet všechno

Na pondělí 6. října připadá studentské volno, a tedy příležitost někam vyrazit. Colorado, St. Louis, Chicago... plány se doslova mění den ode dne. A tak to nakonec vyhrává Texas, a sice města Dallas a Houston. A taky Mexický záliv, ale nebudu předbíhat...

V pátek v 6 večer odjezd. Posádka JJJJL (Jana, 3x Jan a Lukáš). To slibuje hodně legrace. Cesta ubíhá rychle. Posádka obnovuje znalosti českého jazyka. A hraje česká muzika. Už abychom tam byli


V Dallasu jeden akční dědoušek agituje – zve nás do muzea J. F. Kennedyho. Váháme, zda utratit 11 dolarů, nakonec podléháme, a nutno dodat, že nelitujeme. Muzeum je opravdu hodně kvalitní, navíc zde můžete vidět, z kterého okna že to byl JFK zastřelen. A na silnici před muzeem jsou nakreslené 2 křížky – tam ho střely zasáhly. A každý se tu fotí a doufá, že ho nezasáhne projíždějící auto.


Následuje pokus o to získat co nejhezčí panorama centra Dallasu. Most se ukázal jako špatná volba, za to dálniční exit při cestě na jihozápad mile překvapil. Cvak cvak a hurá do Fort Worthu.

Místní atrakce jménem Water Gardens se nám líbí, objevujeme, jaké to je cítit se malými (toto je poznámka pro účastníky). Pak ještě cvak cvak u Kimbell Art Musea od Louise Kahna a totéž u Modern Art Musea od Japonce Tadao Ando.

Jedeme směr Houston a opět bydlíme v motelu 6. To, že nám minulou noc zkoušeli vnutit 2 lůžkový pokoj místo 4 lůžkového bych jim odpustil, ale tentokrát byl motel do posledního místečka plný a na našem pokoji byla místo 2 king postelí pouze 1. Takže nejen já, ale i „máma a táta“ (opět poznámka pro zúčastněné – totiž Honza B. a Lukáš) spali na zemi. Aspoň, že kluci byli ráno dostatečně asertivní a vyjednali refund v plné výši.


Ráno směřujeme na jih do Galvestonu. Na trávě vedle silnice parkují lodě – že by se tu před pár týdny promenoval IKE? Já a Honza Búry se koupeme v Mexickém zálivu. Ochutnáváme mořskou stravu. A navštěvujeme památník Texasko – Mexické války. Chceme vidět i tu loď zblízka, ale pan strážník přicouval! bleskurychle a je evidentně proti.

Odpoledne trávíme v centru Houstonu. Příjemné město. Vlastně první místo v USA, kde bych si dokázal představit bydlet. Nedaleko centra je park. A i přímo v centru se najde pár míst k odpočinku. Hlavně tu ale jsou vidět evropské vlivy – staví tu jeřáby od Liebherra a tramvaje zase vyrobil Siemens. Celá poetika bohužel dostává na frak večer, kdy na město padá tma...


Hlavní aktivitou třetího dne je návštěva vesmírného střediska v Houstonu. Můj první dojem bych popsal slovy kosmický Disneyland, ale s přibývajícími hodinami se můj názor rychle mění. Viděli jsme řídící centrum programu Apollo. A taky skutečnou raketu Saturn 5, která kvůli škrtům v rozpočtu nikdy nevzlétla a leží zaparkovaná v hangáru. A ve Starship Gallery je pak celý kosmický program pěkně chronologicky popsán. Prakticky každé druhé datum obsahuje zmínku o tom, co nefungovalo tentokrát, kdo (málem) uhořel, utopil se, nevrátil se na zem... takže se pak nestačím divit, když jsou v obchodě se suvenýry hrdě vystavená trička s nápisem Failure is no option...

Ještě jednou jedeme do centra Houstonu. Venku je 30 stupňů a ventilátor motoru to nezvládá, a přestože topíme naplno, jsme nuceni nedobrovolně parkovat. Na druhý pokus se dostáváme na místo a pokoušíme se dostat do oblak. V den předem vyhlédnutém mrakodrapu nás zklamali – restaurant na vršku prý v 5 hodin zavírá, takže je čas na náhradní řešení. Budova poblíž působí slibně. Takže jdeme na to.


Veřejným výtahem se dostáváme do 10., nejvyššího patra garáží. Pak stoupáme 5 pater po požárním schodišti. Procházíme okolo zamčených kanceláří a okolo recepce do dalšího výtahu, který operuje v patrech 11 – 23. A opět stejný princip: okolo recepce a na další výtah. Ten nás vyváží až do nejvyššího, 36. patra. To bude asi hodně bohatá firma, když má takovouhle luxusní recepci. Vcházíme dovnitř. S otázkou „We are tourists and we would like to take some pictures here., Is it possible?“ se slečna recepční evidentně ještě nikdy nesetkala. Říká ok, pouští nás dovnitř a my fotíme:-)

S Texasem se loučíme večeří v našem oblíbeném Taco Cabana a Texas s námi velmi luxusní bouřkou o pár hodin později. Do Manhattanu přijíždíme v půl osmé ráno, snídaně, chvilka spánku a hurá do školy.

Výlet byl super, takže kam příště?

Letem světem

Koncem září proběhly 2 akce, které hodně promluvily do historie, anebo přinejmenším do průběhu našeho pobytu v Kansasu. Byly natolik intenzivní, že se o nich pisatelé ani nestihli zmínit. Naštěstí důkazy v podobě fotek na Facebooku existují a tady je i pár slov...

První akce byla maskována heslem 3rd International Food Conference. Jednalo se o super odpolední barbecue se spoustou vtipných her. Odehrávala se u jezera Tuttle Creek, na kopci s výhledem na toto jezero.

Druhou, neméně důležitou akcičkou, byla Czech Party. Hrála se česká muzika, vařilo a následně jedlo české jídlo, připíjelo se „na zdraví“... akce byla výborně rozjetá a všichni si jí moc užívali až do okamžiku kdy nás navštívila správa Jardine komplexu, kde se naše story odehrávala. Jinými slovy, party byla předčasně ukončena a moje tvrzení, že tato party bude „legendary“, se více než naplnilo.