Léčitel

Na začátku semestru jsem se necítil nejlépe. Týden jsem ještě vzdoroval, ale nakonec se přeci jen odhodlal a vyrazil vyhledat radu odborníka. Pro nás studenty je to zadarmo, tak proč ne...

Přivítali mě na recepci, pak jsem čekal ani ne 5 minut, a už jsem byl na řadě. Do vyšetřovny si mě odvedla usměvavá paní.

Zvážila mě, změřila si jak jsem vysoký, teplotu, zeptala se na léky - jestli nějaké aktuálně užívám. Pak mi změřila tlak, řekla „That's good.“ a zapsala si čísla. „To je docela nízký, ne?“ ptám se. „Vlastně jo, povídá ona.“ :-) Ale že prý taky má nízký, tak se nemám strachovat.

Ještě pár otázek padlo, a pak přišla ta rozhodující: „Bolí vás něco?“

Jen tak z legrace bych sem asi nechodil, povídám si pro sebe. A vysvětluju jí, o co jde. Lékař prý přijde během minuty.

Povídám celé mé trápení znovu. Pan doktor si mě prohlídne, nakoukne do krku, poslechne dýchání. A podívá se do papírů, co sepsala ona dáma před ním. A pak pronese rozsudek: „Myslím si, že...

...co vám je, je pravděpodobně [ten anglický výraz si nepamatuju]“. Napíše mi léky, a odesílá mě do lékárny. „Mám jako ležet doma a pít čaj, nebo smím chodit do školy?" ptám se ještě. Prý můžu normálně chodit do školy, jen bych si aspoň pro dnešek měl trochu vyspat a jinak je to prý "good" :-)

Design Development