Thursday, March 19, 2009

Na podruhé a ještě lépe

Jarní prázdniny. Původně jsem chtěl jet do Chicaga. Sehnat pár dalších lidí a vyrazit. Plán vypadal jednoduše, ale marně jsem hledal spojence. Všichni měli namířeno jinam.

A pak jsem jednoho dne při obědě potkal Rosse, kamaráda z ping pongu. Že prý jeden s partou přátel lyžovat do Colorada. Jen na dva dny, a do nějakého malého střediska. Nevypadalo to zpočátku nějak extra, ale...

...pak se ukázalo, že ta partička lidí vyráží z Wichity a že můžu u Rosse před výletem přespat u jeho rodiny. A taky, ve Wichitě bydlí Jill, což slibuje příjemnou exkurzi po místních barech. To už začíná znít jako plán. A když k tomu ještě připočtu, že přespávat budeme v Boulderu, není o čem diskutovat.


V pátek večer začínají prázdniny. A to oslavou Christininých dvacetin. Už dlouho jsem na žádné party nebyl, doslechl jsem se z Čech, a tak vyrážím. A stojí to za to. Jdu spát jen tak tak, a v sobotu odpoledne mě už Ross vyzvedává u dveří našeho apartmánu.

Příjemná 2 hodinová jízda po silničce, která se kroutí kansaskými Flint Hills. Kopečky, stromy, jezera, na Kansas až překvapivě pěkná scenérie. Přijíždíme k Rossově domu, vítá mě jeho rodina a Grace, asi 30 kilogramový pejsek. Hodný, neštěká a nekouše. Ještě vyřídit nakupování, a hurá do centra Wichity, kde už čekají Jill a Robert, kteří jsou mými společníky na následujích několik příjemných hodin strávených postupně v 3 mísních barech.

Už je neděle ráno a mě čeká povinný kulturní bod programu – návštěva amerického nedělního „kostela“. Celá akce je, překvapivě, poněkud neformální. Kazatel se střídá s kapelou, která hraje a zpívá, a s ní také celé obecenstvo kostela. A já jsem zase o kousek dále v poznávání téhle země – každou něděli se tu všichni sejdou, pozdraví se, zazpívají si, zkrátka prožijí spolu příjemné dopoledne, aby se poté rozešli každý znovu pokračovat v „boji“ v této individualistické společnosti.


Je 1 hodina odpoledne, a my vyjíždíme. 19 lidiček v autobuse, řídit bude na střídačku Rossův brácha TJ a Alex. Cesta ubýhá rychle, a v 10 večer jsme v Boulderu. Přespáváme a ráno autobusem vyjíždíme do hor.


Ranní půjčení výbavy probíhá v mém případě klasicky – vyzkoušet boty, obstarat helmu a připlatit si na Demo lyže. A hurá na sjezdovku.


Středisko je poloprázdné, zato plně zalité sluníčkem. Sníh je poněkud měkčí, ale ještě netaje. A všude pohoda. Takhle si představuju jarní lyžování. Ráno vykroužit pár carvových oblouků na sjezdovce, a odpoledne se vydat objevovat místní specialitky.


Tou pondělní je „sjezdovka“ Salto. Začíná klasicky – šipkou směřující do lesa. Boulemi se pomalu prohopsávám hlouběji mezi stromy,. Tenhle slalom začíná vypadat poněkud nebezpečně, obzvlášť, když sklon svahu narůstá. Celé je to o tom „zatočit pokaždé, když je to potřeba“


Už to vypadá, že je vše za mnou, ale chyba lávky. Právě přichází největší šperk - do zavedené trasy totiž spadl strom a nejvtipnější metoda, jak ho překonat, je použít připravený skokánek :-)


Boulder je moje vysněné místo, hrozně jsem o toužil navštívit. A tak se večeře na místní proslavené třídě Pearl Street řadí k mým největším zážitkům tohoto výletu. ...nikomu nemusím povídat, že stála 20 dolarů :)


Na druhý den měním lyže - all mountainky Völkl AC 30 za crossky od Stöckli. A musím přiznat, že mi na ranním umrzlém terénu dávají pěkně zabrat. To se mění po obědě, kdy je sluníčko zase zpátky. A my se přesunujeme na zelenou sjezdovku a jdeme natáčet video.


Mojí atrakcí pro úterní odpoledne je sjezdovka Moose Glide. Já bych ji spíš pojmenoval Slalom mezi stromy. Vzpomínám si, jak jsem měl loni ve Val d Isere respekt z toho 1 sloupu lanovky, co trčel upstřed zasněžené pláně. Tady je těch sloupů celý les, akorát že jsou dřevěné. Je to zážitek, a vlastně i paráda, si to s respektem projet a užít.


Večer rychlá večeře v Boulderu a hurá do Wichity. A ve středu odpoledne jsem už zase zpátky v Manhattanu.

Tentokrát jsem nenajel tisíce mil. A přesto to byla suprová akce. Sice krátká, ale za to hodně intenzivní. A díky těm 18 lidem okolo moc příjemná!