Norman Foster, Renzo Piano, Richard Rogers, Loius Kahn, Oscar Niemeyer... se stali mými kamarády na následujících několik týdnů. K nim ještě připočítejme UN Studio, Coop Himmelblau, Herzog & de Meuron, Massimiliana Fuksase, Rem Koolhaase, Zahu Hadid a Petera Prana z NBBJ.
Byla sobota 2. května. Za mnou dvě probděné noci. Plakáty vysely, modely taktéž vystavené. A 7 členná kritická porota připravená. Zmíním aspoň 3: Náš učitel Torgeir, velmi bystrý Steven Hardy a také již výše zmíněný norský architekt Peter Pran. Mohlo se začít.
Na začátku byla cítit značná nevozita. Bodou hodní? Nebo si nás podají? Naštěstí, první varianta vyhrála. Naše projekty se jim líbily a moc se nešťourali v detailech.
Moje řada přisla ve 3 odpoledne. Začal jsem, povídal, povídal... a Peter Pran ukázal na jeden z renderů a říká „Nice space.“ Jak si na tuhle větu znovu vzpomenu, říkam si, že to asi úplná tragédie nebyla...
V šest bylo po všem. Všichni odprezentováni, a totálně zničeni. Diskuze nad projekty se přesunula k učiteli domů a pokračovala až do noci. Tady snad malou poznámku: Kdo byste se obávali, že bez čísla popisného dům nenajdete, pak vězte, že se jedná o typický příklad „domu architekta“ – stačí vědět název ulice, a pak už na první pohled poznáte sami :-)
Tak a teď už dost chlubení a hurá do práce, ještě je třeba dokončit ostatní předměty. Achjo.
