Ateliér

Můj ateliérový projekt na tento semestr bych popsal jednou větou asi takto: Poznej, jak hloupý jsi.

Každý týden si myslím, že už konečně vím, o čem ten projekt je. A každý následující týden zjistím, že to byl teprve další z mezikroků.

Snad ještě nikdy se mi nestalo, abych teprve po 2 měsících pochopil, co je moje zadání. Asi za to může ta přílišná sebejistota, se kterou jsem začal a kterou učitel bravurně nabořil drobnou úpravou mnou zvoleného zadání. Uff, tak tento týden už snad zase o stupínek víc vím, o čem to je, a jsem upřímně zvědav, co si budu myslet ten další týden.. Mmm, do Vánoc zbývá 5 týdnů a 12. ledna je finální prezentace a výstava.. super timing:(

My Generation

Někdy v týdnu ke mě opět (za poslední rok už poněkolikáté) dobrouzdala otázka, o čem že to ta naše generace je. (Inspirováno mexičanem Michelem Rojkindem a workshopem Dostavba Staroměstké radnice) Hned mě ale napadlo, že to je opravdu hodně široké téma, že spíš napíšu, jak to vidím já, co ze mě by pod tento nadpis mohlo patřit. A sepsal jsem pár slov, tady jsou:

DOX

Akropolis

Letná

čajovny

Lucerna

Prague Conspiracy

Discoballs

Tatabojs

Ecstasy of Saint Theresa

Sto zvířat

Samotáři

(psáno kurzívou = typické i pro “předchozí” generace)

 

 

No, je to takový spíš první nástřel...
 

Debussy v Amsterdamu

Druhého listopadu jsme měli s naší ateliérovou skupinou naplánovaný koncert v Amsterdamu – akce v rámci našeho letošního ateliérového tématu Hudba a architektura (btw. Jehlík z toho byl nadšenej když jsem mu to před týdnem v Praze vyprávěl, říkal Pche a já tu zadávám něco tak trapnýho jako Vesnice XY:).

Takže jsme vyrazili. Cesta vlakem, pak tramvají... na veřejnou zkoušku večerního koncertu. Následoval oběd v Nemu, konkrétně v kavárně v přízemí této budovy od Renza Piana. Pak návštěva nové Koncertgebouw, která by snesla kritický článek na téma Hypermarket pro kulturu aneb jak to dopadá když se za málo peněz začne stavět něco pro kulturu...

Večeře byla v jedné z luxusních restaurací, kde se naše skupina včetně učitelů po dlouhé době sesedla pospolu. A pak už hurá na koncert.

Tam jsem pochopil, co to znamená prožívat hudbu. Orchestr na podiu, pod vedením japonského dirigenta, se rozšmydlal, až to znělo, jako že se valí hora kamení. Debussyho hudba měla skutečně silný účinek, navíc jak se muzikanti do nástrojů řádně a naráz opřeli, byl „tělesný“ zážitek z hudby opravdu silný. Bravo!

Víc psát

Skoro po celou dobu, co jsem tady, mě daleko víc než psaní o cestování a podobných akcích napadají různá zamyšlení. Ani nevím, čím to vlastně je. Ale, abych Blog zase tolik neochuzoval, zkusím se trochu namotivovat a něco čtivého napsat. A uvidíme, možná i nějaké z těch zamyšlení přihodím...