V Las Vegas nás opouští Jana a David. S Ondrou pokračujeme směr západ, do LA, kde nás na předměstí ve vesničce Yorba Linda čeká Ondrova kamarádka Verča. Program prvního dne je jasný - prohlídka Hollywoodu.
Musím však přiznat, že se jedná o nejšpinavější místo, jaké jsemkdy v USA viděl. Stejně tak zbytek LA, kde jsem mimochodem během 2denní návštěvy viděl více bouraček, než za celý rok v USA dohromady.
Den druhý jsme navštívili Walt Disney Concert Hall od Franka Gehryho. Špičková architektura, Gehryho patrně nejpovedenější dílo. Dokonce se nám i podařilo náhlednou do samotné koncertní síně, která působí daleko komornějším dojmem, než byste u sálu pro 2200 lidí čekali.
Následuje přesun na jih od města do zátoky Long Beach, kde kotví slavný zaoceánský parník Queen Mary. Ten den bohužel uzavřený, necháváme se proto zlákat na prohlídku sovětské ponorky, která kotví hned vedle. Periskop funguje, stejně tak prý všechna hejblátka a udělátka. Jen tak vědět, kterým kolečkem otočit...
Večer jsme pozváni na Verčinu narozeninovou party (kéž by tak místní mládež mohla pít alkohol - dalo se s nimi vydržet až poté, co jsme jim v obchodě tajně koupili pivka). A ráno vyrážíme na prolídku Getty Centra (opět architektonická špička – Richard Meier) a přes krásné pláže Santa Monicy ukrajujeme míle směrem na sever po highway číslo 1, která se elegantně kroutí a zasekává do svahů při oceánském pobřeží.
Dva dny jízdy na sever jsou vyplněny překvapivými zážitky – poklidná Santa Barbara s plážemi hned pod horami a luxusním západem slunce, slunné Malibu, tuleni, maják, surfaři, šumění oceánu, městečko Santa Cruz s vskutku evropskou atmosférou...
A už vjíždíme do hippie města San Francisco. Ano, právě zde se odehrávaly ty nejhustší party z období hippies, party plné pestrých barev, hudby a tak dále... Město nás přivítalo zataženou oblohou, o to větší překvapení pak přineslo den odjezdu, kdy sluníčko proměnilo toto příjemné místo v oázu pro život.
Největší vychytávkou našeho pobytu v SF byl hostel Green Tortoise. Zde jsme strávili 3 dny, během kterých jsme potkali spoustu cestovatelů z celého světa. Jedna dvojice, která už cestuje po USA 2 měsíce a má pak zamířeno do Austrálie. Anebo skupinka 3 Kanaďanek, které nás svým vyprávěním zabavily na celý večer. Krom toho jsme se s lidmi z hostelu absolvovali Pub Crawl – od baru k baru jsme procházeli noční Frisco, co bar to alespoň jeden drink.
Věznici Alkatraz jsme pochopitelně nemohli vynechat. Dokud byl plný lidí, bylo vše ok, ale k večeru, kdy jsme v areálu zůstali téměř sami, začaly řady prázdných vězeňských cel a omšelé zdi nahánět hrůzu.
Druhý den jsme si proto jeli vylepšit náladu do Golden Gate parku, kde jsme nahlédli do De Youngova muzea (architekti Herzog & de Meuron). Zde jsme se přidali na organizovanou prohlídku muzea. Paní průvodkyně byla skutečně špičková znalkyně umění a k tomu výborná vypravěčka, a nám tak proměnila návštěvu muzea ve velmi silný kulturní zážitek.
Nemůžu se nezmínit o místní specialitě – tramvajích-lanovkách, které zdolávají místní extrémně prudké ulice. Při jízdě po jedné z tras máte možnost shlédnout nejprudší uličku SF – kroutí se odvážně dolů ve sklonu 31% a smí se po ní jet jen 5mil v hodině.
Po třech krásných akčních dnech opouštíme město. Více na západ už to autem nejde, a tak po 3 týdnech jízdy výhradně na západ a následně sever jedeme, pozor!, na východ, do Yosemit. Hned při přijezdu máme štěstí – na louce hned u silnice se promenuje medvěd. Fotíme, zíráme, o kousek dál fotíme výhled do údolí a pokračujeme do kempu.
Vrchol Half Dome je prý jedním z nejoblíbenějších cílů – a skutečně, cesta nahoru připomíná Václavák. Po řetězech se v nekonečném zástupu pomalu přibližujeme vrcholu. Ještě propagační foto, a hurá kolem vodopádů zase zpátky do údolí. Kvalitní 9 hodinový hike si zaslouží odměnu - pivko a opečené maso v kempu.
Yosemity jsme z časových důvodů nuceni opustit a směřujeme k jezeru Tahoe, kde jsem si vymyslel pěknou lumpárnu – vytáhnu Ondru na kolo. Podrobnosti v článku zde:
http://www.mtb-blog.cz/%5Bcategorypathfirst%5D-5
Následuje noční jízda dále na východ, do Salt Lake City. Jízdu po dálnici skrz Salt Lake Desert bych si příště radši odpustil – uznejte, kdo byste chtěli řídit 30 kilometrů rovně? Salt Lake nám bohužel ukázalo svou odvrácenou tvář – celou naší navštěvu pršelo, a to tak silně, že jsme se před odjezdem museli v garážích sušit ručníkem a kompletně se převléknout. Přesto si troufnu tvrdit, že Salt Lake musí být za pěkných dní velmi příjemné místo, plné zeleně a pěkné architektury, navíc obklopené ze všech stran horami (ostatně si asi pamatujete na zimní olympiádu v roce 2002).
Zbytek cesty je o nekonečném ukrajování mil směrem na východ do Kansasu. Řídíme dnem i nocí a playlist v mém telefonu byl již mnohokrát přehraný. V přihrádce palubní desky objevujeme klenot zakoupený prý společně s autem – album A New Stereophonic Sound Spectacular od Hooverphonic. Hodně vydařená věc se silnou atmosférou, dokonalá pro noční drive po nekonečných pásech dopravních tepen.
Příjížíme do Manhattanu. Živí, zdraví a plni zážitků. Zbývá už jen prodat stan a další přebytečné věci, rozloučit se s Rossem, Sarinyou, host family a vůbec všemi, co jsou ještě v Manhattanu, zabalit a jet domů. Uteklo to!
