Mrtvé domy

Stále častěji se setkávám s přístupem, který bych nazval „kapitalistický či developerský funkcionalismus“ (se vší úctou kterou k dobrým developerům mám, vhodnější slova jsem nenašel).

Nejprve se stanoví hmota, rozumějte objem stavby. Aby to nebyla nuda, trochu se s tím kusem objemu pokroutí. Pak přichází na řadu fasáda. Ta obalí ty prapodivně pokroucené tvary. Dílko musí být kontextuální, takže se zvolí lokální materiál, a tím je vše vyřešeno.

Takže například, v Haagu staví tyhlety 3 prsty. Protože už celoprosklené fasády neletí (postmoderna volá zpět po okně), udělá se to s okny. (Navíc, sloupy skeletu uvnitř zabírají prodatelné m2, takže se nosná konstrukce stěhuje zpět do fasády). Dají se na to cihly, protože v Holandsku je přeci cihla tak kontextuální. Výsledek je fasáda s pro mě velmi zvláštním poměrem otevřeno/zavřeno, dům působí neuvěřitelně těžce a těžkopádně, a ještě k tomu neuvěřitelně uzavřeně. Tato uzavřenost, spolu s nekonečností opakující se fasády zpravidla na nějaké pravidelné mřížce, je obecně znakem těchto domů. Působí ohromně těžce a hmotně, skoro až nedobytně. A tak zatímco z doby postmoderny máme ohromné množství staveb, které bych nazval „hrad“ nebo „zámek“, tady mi to asociuje na jediné.  PEVNOST.

...třeba cestou na letiště v Eindhovenu jich je celá familie...

Co je ještě zajímavé? Že po napsání této úvahy jsem narazil na projekt obchodního domu od architekta Chipperfielda do Vídně, který se tímto způsobem uvažování a tvorby dokonce chlubí!

http://www.worldarchitecturenews.com/index.php?fuseaction=wanappln.projectview&upload_id=1159

Slova jako vitalita nebo život jdou naprosto mimo, toto jsou pro mě MRTVÉ DOMY.

+ na ukázku takto o Chipperfieldovi píše Wolf D. Prix z ateliéru Coop Himmelblau:

http://www.coop-himmelblau.at/site/

Inspirace?

Le Corbusier ve své slavné knize Za architekturu vyzval architekty, aby se vzhlédli v eleganci inženýrských děl, mimo jiné LODÍ. Je zajímavé podívat se na díla francouzských architektů a architektů ve Francii pobývajících a položit si otázku, jestli čtení Corbusiera nějak neovlivnilo jejich imaginaci. Posuďte sami

[Le Corbusier, Za architekturu]

[Jean Nouvel, Nemausus Experimental Scheme bydlení]

[Massimiliano Fuksas, Hamburg porto vecchio district]

...nyní se podívejme na některá díla české architektury.

(Hölzel a Kerel, Palác Myslbek)

(Jakub Cígler, návrh Florentinum)

(DaM, návrh Novomlýnská brána)

(Šrámková architekti, Fakulta Architektury ČVUT)

Čím to, že se u všech z nich opakuje téma MŘÍŽE?

The End of Space

Have you noticed how the amount of advertising on Facebook is gradually increasing? How it crawls more and more into Gmail, or how it takes over gradually more and more space in the news pages? How those irritating ads on Youtube suddenly appeared? How more and more ads are around in the cities? And in the TV?

The result is, unfortunately, that the biggest “value” of the space now is for advertising. In other words, when space is used for advertising, one obtains for it the biggest amount of money, far bigger than if they used it for any other purpose. Use of space for advertising is preferred to using it for any other purpose.

Why is that? Well, the architecture of current world (=how the current world is nowadays organized) is based on one thing: The free global market. This means that anyone on the Earth can compete with anyone else. And, as they compete, they try to attract you/us to them, they are all competing for us.

So, while the Modern era favored the space for cars, nowadays the space is for the “consumerist culture”, leaving the human needs of ‘people’ far behind.

Ateliér

Můj ateliérový projekt na tento semestr bych popsal jednou větou asi takto: Poznej, jak hloupý jsi.

Každý týden si myslím, že už konečně vím, o čem ten projekt je. A každý následující týden zjistím, že to byl teprve další z mezikroků.

Snad ještě nikdy se mi nestalo, abych teprve po 2 měsících pochopil, co je moje zadání. Asi za to může ta přílišná sebejistota, se kterou jsem začal a kterou učitel bravurně nabořil drobnou úpravou mnou zvoleného zadání. Uff, tak tento týden už snad zase o stupínek víc vím, o čem to je, a jsem upřímně zvědav, co si budu myslet ten další týden.. Mmm, do Vánoc zbývá 5 týdnů a 12. ledna je finální prezentace a výstava.. super timing:(

My Generation

Někdy v týdnu ke mě opět (za poslední rok už poněkolikáté) dobrouzdala otázka, o čem že to ta naše generace je. (Inspirováno mexičanem Michelem Rojkindem a workshopem Dostavba Staroměstké radnice) Hned mě ale napadlo, že to je opravdu hodně široké téma, že spíš napíšu, jak to vidím já, co ze mě by pod tento nadpis mohlo patřit. A sepsal jsem pár slov, tady jsou:

DOX

Akropolis

Letná

čajovny

Lucerna

Prague Conspiracy

Discoballs

Tatabojs

Ecstasy of Saint Theresa

Sto zvířat

Samotáři

(psáno kurzívou = typické i pro “předchozí” generace)

 

 

No, je to takový spíš první nástřel...
 

Debussy v Amsterdamu

Druhého listopadu jsme měli s naší ateliérovou skupinou naplánovaný koncert v Amsterdamu – akce v rámci našeho letošního ateliérového tématu Hudba a architektura (btw. Jehlík z toho byl nadšenej když jsem mu to před týdnem v Praze vyprávěl, říkal Pche a já tu zadávám něco tak trapnýho jako Vesnice XY:).

Takže jsme vyrazili. Cesta vlakem, pak tramvají... na veřejnou zkoušku večerního koncertu. Následoval oběd v Nemu, konkrétně v kavárně v přízemí této budovy od Renza Piana. Pak návštěva nové Koncertgebouw, která by snesla kritický článek na téma Hypermarket pro kulturu aneb jak to dopadá když se za málo peněz začne stavět něco pro kulturu...

Večeře byla v jedné z luxusních restaurací, kde se naše skupina včetně učitelů po dlouhé době sesedla pospolu. A pak už hurá na koncert.

Tam jsem pochopil, co to znamená prožívat hudbu. Orchestr na podiu, pod vedením japonského dirigenta, se rozšmydlal, až to znělo, jako že se valí hora kamení. Debussyho hudba měla skutečně silný účinek, navíc jak se muzikanti do nástrojů řádně a naráz opřeli, byl „tělesný“ zážitek z hudby opravdu silný. Bravo!

Víc psát

Skoro po celou dobu, co jsem tady, mě daleko víc než psaní o cestování a podobných akcích napadají různá zamyšlení. Ani nevím, čím to vlastně je. Ale, abych Blog zase tolik neochuzoval, zkusím se trochu namotivovat a něco čtivého napsat. A uvidíme, možná i nějaké z těch zamyšlení přihodím...