Kasička

Mohl bych psát o tom, jak tady pilně tvoříme domácí úkoly. A kolik toho tady musíme přečíst. A že o přednáškách z managementu máme testíky téměř každou hodinu, tedy 3x týdně. Což je velmi vtipná to metoda, jak zajistit dostatečnou docházku:). Ale ruku na srdce, bavilo by vás to číst?

Daleko podstatnější je, že Cassie (loňskou českou skupinou překřtěná na Cassiecka) v pondělí odlétá na dlouho do Německa. A proto je třeba udělat party!

5 repráků, UV zářivky, stroboskop... kde jsou časy těchhle parties! Všechno šlape jak má, lidí přibývá a v tom volá Terka. Kde že to vlastně je?! Stojí tu rozsvícené bílé auto a 3 lidi před ním, povídám...

No jo, jenže mezi tím přijíždí policejní auto a parkuje u našeho party domečku. Jakou že mají místní policejní auta barvičku? No, nebudu vás napínat, Terka přijíždí a vesele zdraví policajta v autě „Hey, how are you?!“ LOL!

To, že policajti navrhli ztlumit volume nás nepřekvapilo. Na rozdíl od toho, že nás po hodině navštívili zas. Jill, Christie, já a ještě jeden panáček opouštíme zahradu zadními vrátky. Obcházíme nejbližší blok a schováváme se na dětském hřišti. Vítejte na houpačkách! Není to super vrátit se o hezkou řádku let zpátky? Myšlenka TP se dostává do USA, napadá mě...

Party pokračuje v klubíku PJ’s a poté se stěhuje k Fernandovi. Před třetí hodinou party opouštíme. A dobře děláme, policajti si prý čtvrteční party našli znovu, ve 4 ráno. Měla to být „never ending party.“ A skoro to vyšlo!

Mít možnost se pochlubit

Tak tento týden byl ve znamení prvních exams. Zatímco spolužáci v Praze již nedočkavě pokukují po ikoně AutoCADu na ploše a sní o našich milovaných turniketech, tady už je 4. týden a náš první pokus se naplno intelektuálně projevit a sdílet nabité vědomosti s našimi vyučujícími.

Možná máte pocit, že multiple choice questions (test kde vybíráte 1 správnou ze 4 nabízených odpovědí) je legrace. Taky jsme měli. Ale když polovina otázek je typu: „Který z následujících NENÍ?“ anebo když odpověď za d) je „Žádný z výše uvedených“, nastávají horké chvilky.

It can’t be better!

Do you go to the party today?

No.

Why?

Because the party yesterday was really good.

But it can be even better today.

No, it can’t be! :-)

Skies

V sobotu vyrážíme do Kansas City. Posádka je následující: Já, Jan, Jan, Jana... a Lukáš. A v druhém autě Carlos, Kamila, Vanda, Jaro, Felix.

První zastávka je v Legends – nákupní zóna na okraji Kansas City. Prý vyhlášená. Obchody jako Nike a Adidas nesmí chybět. Jana nakupuje boty. Jedny na běhání a jedny na chození... A za polovinu pražských cen.

Následuje cesta do centra města. Prodíráme se spletencem nadjezdů, podjezdů, nájezdů a výjezdů. Parkujeme auto a jdeme se najíst. Mexická restaurace je naším útočištěm. Příjemná obsluha a chutné jídlo. Jen se vyznat v tom jídelním lístku:-)


Procházíme mezi budovami Downtownu. Pěkně vysoké. Navštěvujeme Power & Light District. A hned vedle je nová budova Sprint Center – v listopadu tam hrají Coldplay.

Přesouváme se na jih. Půlka výpravy jede autem, my statnější pěšky. Procházíme okolo starých cihlových baráků a za zády se rýsuje panorama Downtownu. A před námi „rostou“ budovy Crown Plazy. Na špičce jedné z nich je prý restaurace...


Vstupujeme do hotelu. Jsme naprosto nenápadní čeští turisté s baťůžky na zádech. Intuice nás vede k výtahům. Volíme nejvyšší patro – Skies. Do restaurace nás kupodivu pouští bez větších výhrad. Nic si neobjednáváme, jen fotíme. Všechno a ze všech stran. Podlaha se otáčí. A atmosféra luxusní restaurace se skleničkou vína za 10 dolarů je vážně narušena. Nemuseli bychom tolik hulákat...


Poslední akcí v Kansas City je baseballový zápas místních Royals proti Indiánům z Clevelandu. Klasika. Mega stadion. A opravdu mega obrazovka. Spousta lidí. A nuda. Hrajou to 3 hodiny a skóre je 3:1. Prý běžná praxe.

Takže už nám zbývá akorát zajít na NBA. A to bude určitě taky nuda. A NHL je odsud pěkně daleko...

Bazén

Jsou různé zámky. Ale jedna věc je jasná - zamykají se klíčem, anebo na kód.

Ty na klíč se dají rychle zamknout, i když nemáte klíč v ruce. To je velká výhoda. A jaká je výhoda těch kódových? Že se dají rychle odemknout i když nemáte klíč v ruce...

Čtyřikrát a dost

Ve čtvrtek si jedeme udělat Kansaský řidičák. Jedu já, Honza a Vanda. A Honzovo auto, jízdu tu totiž děláte ve vlastním autě:-)

Platím 25 dolarů, absolvuju oční test a beru si papír s otázkami. Je jich 25 a můžeme mít maximálně 5 špatně. Honza je expert, má jen 2 chyby. Já a Vanda sledujeme tužku komisaře, jak nám kroužkuje špatné odpovědi. Vyjde to? 3... 4... Je to napínavý boj, tužka se zastavuje u poslední otázky. Ta je špatně, naštěstí však 5. chybnou. Juchuuu! Mám to:-)

Přichází jízda. Poprvé sedám za volant Honzova auta. A poprvé řídím auto s automatickou převodovkou. A už se rozjíždím!

Jízda trvá asi 10 minut, objedete standardní kolečko po okolí, pak se vás zkoušející zeptá, jak se parkuje auto do kopce (ručka, rychlost, volant na max. doleva – aby se kola zastavila o obrubník).


Všichni tři jsme to udělali. Hurá! A kdyby vám to napoprvé nevyšlo, nezoufejte! Za těch 25 dolarů si to můžete vyzkoušet dohromady 4 krát, a to dokonce v ten samý den:-)

What a weather?!

Dva týdny nesnesitelného vedra. Okolo 90 F (přes 30 našich stupňů) kombinovaných s vysokou vlhkostí - na to našinec není zvyklý.

V úterý trávím odpoledne na koleji, pak jdu na večeři. Vycházím z menzy a šok! Teplota během toho odpoledne klesla o 25 F (víc jak 10 C)! Stěžuju si spolubydlícímu. Odpověď je jednoduchá – „To je Kansas!“

Ve středu už je zataženo a prší... Stejně tak prší během naší sobotní návštěvy Kansas City. V neděli se trošku otepluje, aby pak v noci přišla bouřka. Kdy vás naposledy v noci vzbudil hrom? Na základě menšího průzkumu u snídaně zjišťuju, že tady skutečně všechny.

V pondělí je tu nehorázná zima, tipoval bych 15 stupňů Celsia. Všem je zima, i Američani na tohle nejsou na začátku září zvyklí.

A dneska, opět v úterý, se probouzíme do jasného dne...