Velikonoční party víkend

Ve čtvrtek architekti zdrhli z ateliérů a šli pařit. A vzhledem k tomu, že to nedělají často, pařili o to víc. Obzvlášť Terčin ateliér. (Tihle típci v tom ateliéru nikdy nejsou, takže se ani nedivím, že jim nechybí energie). Muziku mixuje Dustin ode mě ze studia a daří s mu to dobře – styl Groove Armada, Basement Jaxx apod. nám naprosto vyhovuje. Užíváme si příliv muziky a odcházíme mezi posledními.


V pátek je na řadě koncert. Pat z vedlejšího studia zpívá, Mike z mého ateliéru - pozor velké překvapení - hraje na bubny! A k tomu ještě mají doprovod na klávesy, housle a kytaru a dvě sličné zpěvačky v pozadí. Dekadentní atmosféru skvěle dotváří prostředí, ve kterém se nacházíme – útulná prodejna knih :-) ...fotila Kamča.

Je tu sobota – celkem tradiční party mezinárodních studentů u jednoho frantíka. Komentoval bych slovy „Nothing special.“

Přichází neděle. Mám pozvánku od přátel architektů na nedělní velikonoční oběd. Beru pomlázku (kterou mi z Čech přivezl táta) a jedu na ně. Příjemné odpoledne s porcí dobrého jídla, klábosení, předvedení českých velikonočních tradic :-) A následně film, u kterého jsme všichni postupně usnuli. Venku počasí že by psa nevyhnal, nechávám se tedy odvézt autem a kolo vyzvedávám až ve středu. To už, pravda, zpátky v silně pracovním zápřahu.

Na horách!

Táta jede v dubnu na konferenci do Knoxville. A já chci na delší víkend zmizet z Kansasu. To zní jako plán!


V pátek zatahuju školu a Vanda mě veze na letiště. Dva lety a už vystupuju v Knoxville. Tátovo letadlo má zpoždění, ale nevadí čekám až se dočkám. Jedeme do hotelu, klábosíme s taxikářem, jdeme na večeři a prozkoumáváme staré centrum města.


A ráno brzký budíček, půjčit auto a hurá na kopce! Ty nás příjemně překvapily. Jsou pěkné, vysoké, a vedou v nich vtipné cesty. Jako třeba ta úplně první – potok se přechází po lehce otesané kládě, se zábradlím po jedné straně. Navíc v noci mrzlo, takže to výtečně klouže. Cestou prolézáme skrz jeskyni, stoupáme pod převis, místy se radši přidržujeme ocelových lan – cesta je totiž opět namrzlá.


Parkujeme u chaty. Od ní je to asi 300 metrů na vrcholek hory Mt. Le Conte, na které se nám představuje panorama Great Smoky Mountains. A nevěřili byste, co může příroda vytvořit za krásu – to je prosím námraza na stromech.


Druhý den vyrážíme k vodopádům. Cesta by měla vést podél řeky. Měla by, kdyby jí do cesty nepřišlo pár kopců a skal. Takže se houpeme do kopce a z kopce... Vodopády však stojí za to, oblazli jsme je celé dokola, abychom si na ně mohli šáhnout ze všech stran. Cestou zpátky pak stopujeme srnky a fotíme je, jak brodí řeku. Paráda!


Třetí den (toť prosím alternativa k managementu a ateliéru) se jedeme podívat do indiánského muzea do Cherokee. Při cestě zpátky, skrz průsmyk v horách, fotíme – v místě, kde v sobotu bylo na tričko, v pondělí sněží :-)

Je úterý ráno, já hupky hupky na letiště a do Kansasu, táta na konferenci a do New Yorku...