We were all yellow

Dlouho jsme otáleli s kupováním lístků a nebylo moc jasné, kdo vlastně pojede. Já jsem svůj ukořistil na poslední chvíli - ve čtvrtek dopoledne. Byl to patrně poslední lístek za 50 dolarů. A večer jsem už frčel s Fernandem a Willem směr Kansas City.

Předskokani celkem průměr. A první půlka koncertu mě taky nějak ne a ne chytnout. Clocks a podobné hity jsou fajn, ale přijel jsem přece s naposlouchným novým albem. A pak to přišlo! Viva la Vida a už to jelo...

Po dalších 2 písničkých se kapela přesunula z pódia do zadní části arény (tedy blíž k nám), odkud zahrála 2 novinky, lehce upravené do country stylu, čímž si vysloužila bouřlivý potlesk amerického publika.

Pokračování na pódiu bylo více než bezva, podávalo se menu v podobě Lost a Death and All His Friends. Při skladbě Lovers in Japan se spustil „déšť“ papírových motýlků, avšak nejdojemnější byla bezesporu skladba Yellow, kdy byla celá hala nasvícená žlutými světly a mi spívali s nimi „you were all...“

Hráli celkem 2 hodiny a byli bezva. A kdo že vlastně? Zadejte do YouTube Viva la Vida :-)

Volné odpoledne

Dny se krátí. Stromy mění barvy každým dnem. A můj ateliér ve středu odjíždí do Norska. Naskýtá se volné úterní odpoledne.



Procházím ulicemi. Listí poletuje, kam ho vítr nese. Sluníčko se díky opadanému listí konečně dostává až mezi domy. Vše vypadá tak opuštěně. Ale díky hře světla a stínů tak živě a působivě. Listí voní a dotváří neopakovatelnou atmosféru krásného podzimního dne.


Stoupám ulicí až na vršek kopce. Naskýtá se pohled na město. Barvy jsou všude, kam se podívám. Pokračuju pěšinkou a dostáváme se k M. Popojdu pár kroků a jsem u A. O kousek dál je N, a hned za ním H. Takhle po krůčkách čtu celý nápis.


Fotím, sedám, poslouchám vítr. Dnešek má magickou atmosféru. Zítra se prý už má ochladit. A tak si uvědomuju, že tady něco končí. Že těch zkoušek a projektů bude od teď jenom a jenom přibývat. Radši na to nemyslet a užívat si barev, dokud to jde.

Den (bez) masek

Taky mate tak radi Silvestr? Den, kdy maji vsichni povinnost se bavit? Ja ho nemuzu vystat, vzdycky to stoji za houby.

A ted si predstavte, ze v Americe maji takoveto dny dokonce dva. Tim druhym je Halloween. Jeste, ze to uz mam za sebou. Moc zajimavych masek jsem tu nevidel, za to tech hlucnych klubu a opilich lidi bylo do sytosti.

Zlaty Velikonoce, to je jina zabava!