Nejprve se stanoví hmota, rozumějte objem stavby. Aby to
nebyla nuda, trochu se s tím kusem objemu pokroutí. Pak přichází na řadu
fasáda. Ta obalí ty prapodivně pokroucené tvary. Dílko musí být kontextuální,
takže se zvolí lokální materiál, a tím je vše vyřešeno.
Takže například, v Haagu staví tyhlety 3 prsty. Protože
už celoprosklené fasády neletí (postmoderna volá zpět po okně), udělá se to
s okny. (Navíc, sloupy skeletu uvnitř zabírají prodatelné m2, takže se
nosná konstrukce stěhuje zpět do fasády). Dají se na to cihly, protože v Holandsku
je přeci cihla tak kontextuální. Výsledek je fasáda s pro mě velmi
zvláštním poměrem otevřeno/zavřeno, dům působí neuvěřitelně těžce a těžkopádně,
a ještě k tomu neuvěřitelně uzavřeně. Tato uzavřenost, spolu
s nekonečností opakující se fasády zpravidla na nějaké pravidelné mřížce,
je obecně znakem těchto domů. Působí ohromně těžce a hmotně, skoro až
nedobytně. A tak zatímco z doby postmoderny máme ohromné množství staveb,
které bych nazval „hrad“ nebo „zámek“, tady mi to asociuje na jediné. PEVNOST.
...třeba
cestou na letiště v Eindhovenu jich je celá familie...
Co je ještě zajímavé? Že po napsání této úvahy jsem narazil
na projekt obchodního domu od architekta Chipperfielda do Vídně, který se tímto
způsobem uvažování a tvorby dokonce chlubí!
Slova jako vitalita nebo život jdou naprosto mimo, toto jsou
pro mě MRTVÉ DOMY.
+ na ukázku takto
o Chipperfieldovi píše Wolf D. Prix z ateliéru Coop Himmelblau:
No comments:
Post a Comment