V pátek v 6 večer odjezd. Posádka JJJJL (Jana, 3x Jan a Lukáš). To slibuje hodně legrace. Cesta ubíhá rychle. Posádka obnovuje znalosti českého jazyka. A hraje česká muzika. Už abychom tam byli
V Dallasu jeden akční dědoušek agituje – zve nás do muzea J. F. Kennedyho. Váháme, zda utratit 11 dolarů, nakonec podléháme, a nutno dodat, že nelitujeme. Muzeum je opravdu hodně kvalitní, navíc zde můžete vidět, z kterého okna že to byl JFK zastřelen. A na silnici před muzeem jsou nakreslené 2 křížky – tam ho střely zasáhly. A každý se tu fotí a doufá, že ho nezasáhne projíždějící auto.
Následuje pokus o to získat co nejhezčí panorama centra Dallasu. Most se ukázal jako špatná volba, za to dálniční exit při cestě na jihozápad mile překvapil. Cvak cvak a hurá do Fort Worthu.
Místní atrakce jménem Water Gardens se nám líbí, objevujeme, jaké to je cítit se malými (toto je poznámka pro účastníky). Pak ještě cvak cvak u Kimbell Art Musea od Louise Kahna a totéž u Modern Art Musea od Japonce Tadao Ando.
Jedeme směr Houston a opět bydlíme v motelu 6. To, že nám minulou noc zkoušeli vnutit 2 lůžkový pokoj místo 4 lůžkového bych jim odpustil, ale tentokrát byl motel do posledního místečka plný a na našem pokoji byla místo 2 king postelí pouze 1. Takže nejen já, ale i „máma a táta“ (opět poznámka pro zúčastněné – totiž Honza B. a Lukáš) spali na zemi. Aspoň, že kluci byli ráno dostatečně asertivní a vyjednali refund v plné výši.
Ráno směřujeme na jih do Galvestonu. Na trávě vedle silnice parkují lodě – že by se tu před pár týdny promenoval IKE? Já a Honza Búry se koupeme v Mexickém zálivu. Ochutnáváme mořskou stravu. A navštěvujeme památník Texasko – Mexické války. Chceme vidět i tu loď zblízka, ale pan strážník přicouval! bleskurychle a je evidentně proti.
Odpoledne trávíme v centru Houstonu. Příjemné město. Vlastně první místo v USA, kde bych si dokázal představit bydlet. Nedaleko centra je park. A i přímo v centru se najde pár míst k odpočinku. Hlavně tu ale jsou vidět evropské vlivy – staví tu jeřáby od Liebherra a tramvaje zase vyrobil Siemens. Celá poetika bohužel dostává na frak večer, kdy na město padá tma...
Hlavní aktivitou třetího dne je návštěva vesmírného střediska v Houstonu. Můj první dojem bych popsal slovy kosmický Disneyland, ale s přibývajícími hodinami se můj názor rychle mění. Viděli jsme řídící centrum programu Apollo. A taky skutečnou raketu Saturn 5, která kvůli škrtům v rozpočtu nikdy nevzlétla a leží zaparkovaná v hangáru. A ve Starship Gallery je pak celý kosmický program pěkně chronologicky popsán. Prakticky každé druhé datum obsahuje zmínku o tom, co nefungovalo tentokrát, kdo (málem) uhořel, utopil se, nevrátil se na zem... takže se pak nestačím divit, když jsou v obchodě se suvenýry hrdě vystavená trička s nápisem Failure is no option...
Ještě jednou jedeme do centra Houstonu. Venku je 30 stupňů a ventilátor motoru to nezvládá, a přestože topíme naplno, jsme nuceni nedobrovolně parkovat. Na druhý pokus se dostáváme na místo a pokoušíme se dostat do oblak. V den předem vyhlédnutém mrakodrapu nás zklamali – restaurant na vršku prý v 5 hodin zavírá, takže je čas na náhradní řešení. Budova poblíž působí slibně. Takže jdeme na to.
Veřejným výtahem se dostáváme do 10., nejvyššího patra garáží. Pak stoupáme 5 pater po požárním schodišti. Procházíme okolo zamčených kanceláří a okolo recepce do dalšího výtahu, který operuje v patrech 11 – 23. A opět stejný princip: okolo recepce a na další výtah. Ten nás vyváží až do nejvyššího, 36. patra. To bude asi hodně bohatá firma, když má takovouhle luxusní recepci. Vcházíme dovnitř. S otázkou „We are tourists and we would like to take some pictures here., Is it possible?“ se slečna recepční evidentně ještě nikdy nesetkala. Říká ok, pouští nás dovnitř a my fotíme:-)
S Texasem se loučíme večeří v našem oblíbeném Taco Cabana a Texas s námi velmi luxusní bouřkou o pár hodin později. Do Manhattanu přijíždíme v půl osmé ráno, snídaně, chvilka spánku a hurá do školy.
Výlet byl super, takže kam příště?
No comments:
Post a Comment