Sobota je skoro státním svátkem. Začíná fotbalová sezóna. Její přivítání proběhlo už v pátek, velkými oslavami se spoustou různých show následovaných ohňostrojem – to vše na Poyntz Avenue, hlavní nákupní třídě.
Jako nováčci v této zemi si pochopitelně první fotbalový zápas nemůžeme nechat ujít. Honza sehnal lístky pro všechny – sedíme pohromadě, každý platí studentskou cenu 35 dolarů.
Blížíme se ke stadionu. Parkoviště je plné aut. Lidi stojí před auty, grilují, klábosí, snaží se dostat do nálady. Mnozí začali už o poledni, přestože zápas začíná až v šest večer.
Všude okolo je fialová – barva naší univerzity. Fialová trička, fialoví maskoti, fialové sedačky... Připadám si jako looser, že jdu v bílém tričku.
Samotný americký fotbal je vcelku nudná záležitost, obzvlášť v případě, kdy jeden tým (ten náš) je výrazně lepší než soupeř (Texas). Nejdůležitějším prvkem tak je veškerá show okolo. Lidi fandí, střídavé vstávají a sedají si. Skandují. Jedí hamburgery. A pijí pivo. A po fotbale hromadně odjíždění domů. A ti, co bydlí v našem městě, pořádají party...
Na jednu party jsme taky zavítali. Vidět značně podnapilé osmnáctileté Američany není nic příjemného, vlastně můžeme být rádi, že si tyhle záležitosti odbudeme již za mladších let.
Pak k nám přichází mladíci od vedle. Nechodí na univerzitu, dělají spíš něco jako učňák. Jeden rok studia a dost. Ptají se, odkud jsme. Odpovídáme a jeden z nich říká „and where is it?“, načež druhý odpovídá „just another country“. Tak asi tak.
No comments:
Post a Comment