Tuesday, August 19, 2008

Nejdřív tam musíte doletět

5 hodin ráno. Sraz na letišti. Postupně se schází celá naše 7 členná česká banda. Poslední loučení a už procházíme checkem.
Ještě v duty free shopu kupuju 2 Becherovky, budou se hodit…

Usedáme do letadla a za nedlouho vzlétáme. Na dlouho poslední pohled na Říp a pak už naše zem mizí pod neprůstupným mořem oblak. První půlhodinu letu to drncá, jako bychom jeli po D1 na Brno. Dostáváme malé občerstvení a zanedlouho přistáváme v Amsterdamu. Zde nás čeká cesta po letišti doslova z jedné strany na druhou. Asi tak 30 minut stání na travelátoru, přerušené celní kontrolou.

Už jsme na gate G06 a procházíme další kotrolou. Zde končí své putování ony 2 lahve karlovarské léčivé vody, prý si můžu na palubu vzít jen alkohol koupený na Amsterdamskm letišti. Škoda...

...How many pieces of luggage do you have? Did pack your things yourself? Did anybody give you anything to bring to the US? Všechno zapírám, dostávám zpátky svůj cestovní pas a boarding pass a nastupuju do letadla. Delta Airlines si pro nás připravily Boeing 767, poměrně velký stroj. Co je ale podstatnější, náš let je poloprázdný:) Ukořisťuji dvousedadlo po levé straně, Honza (ten druhý z celkem tří Honzů, kteří letíme pohromadě) pak zabavuje prostřední trojsedadlo. Aspoň se cestou vyspí...

Let do Atlanty trval asi 9 hodin. Hned po dosednutí nás čeká velká kontrola, pánové za přepážkou jsou celkem vstřícní. Jana říká, že ten její kotrolor dokonce vtipkoval. O jejím příteli, který je v Čechách. Že prý jí dává tak měsíc, a bude si užívat s jinou...

Konečně zapínám telefon a zjišťuju, kolik miláčků si na mě vzpomnělo. V rychlosti odpovídám na smsky a nastupujeme do metra, které propojuje jednotlivé terminály Atlantského letiště. Za 3 minuty jsme na druhé straně letiště, docela rozdíl proti Amsterdamu!

Náš třetí let, z Atlanty do Kansas City, trval 2 hodinky. Na letišti už nás čeká naše homestay family. Milí postarší lidé, u kterých budeme následující týden bydlet. Paní má prý české předky, a v Kansasu žila ve vesničce jménem Pilsen. A její manžel je zas poloviční Němec.

Cestou do Manhattanu, kde je náš univerzitní kampus, nás berou na večeři. Jak jinak, než čistě americkou. Chickenburger s porcí hranolek a limonádou, co lepšího si dokážete ve 3 hodiny ráno našeho evropského času představit? :-) Cestou z večeře usínám v autě a probouzím se až před domem našich hostitelů. Ještě předáváme dárky z Čech a jdeme spát. Usínám během 5 vteřin...

1 comment:

Unknown said...

Vtipnej, ten pan kontrolor:-) A co Jana, uz si uziva s jinym?